Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vývojová psychologie

23. 6. 2007

vývojová Psychologie

 

Vývojová psychologie

1) Filogeneze, ontogeneze, aktuální geneze, význam VP

2) Pediodizace p. vývoje podle Freuda

3) Pediodizace p. vývoje podle Eriksona

4) Pediodizace p. vývoje podle Piageta

5) Charakteristika prenatálního, novorozeneckého, kojeneckého, batolecího, předškolního, školního (problémy školní zralosti), dospívání (aspekty sekulární akcelerace, adolescentní moratorium), střední dospělosti, pozdní dospělosti a stáří

 

1) Filogeneze, ontogeneze, aktuální geneze, význam VP

 

Vývoj a jeho zákonitosti

Východiskem sledování vývoje čl. je on sám. Náš životní scénář je ovlivněn naší svobodnou volbou tím více, čím jsme vzdělanější, statečnější, čím lépe rozumíme době, v níž žijeme, čím více se orientujeme na cíle přesahující náš individuální život, čím více známe sebe, své hluboké motivy, když respektujeme své schopnosti a možnosti i meze

 

Vývojová psychologie – studium změn chování a prožívání v časovém průběhu

Okruhy obecné vývojové psychologie:

a) fylogeneze psychiky – pozorování a srovnávání chování živočichů a člověka na různých úrovních

b) antropogeneze psychiky – vývoj duševna u lidí v různých historických etapách a kulturách

c) ontogeneze psychiky – vývoj u jedince od narození do smrti

- změny podle toho, v jaké fázi života nastoupí

a) evoluční – zákonitý, jednorázový postup řady změn ze sebe navzájem vycházející (hodnotíme jako přechod od jednoduchého ke složitějšímu)

b) obd. stability – produktivně využíváme rozvinuté psych. vlastnosti

c) involuční - změny některých schopností - úbytkové

d) aktuální geneze psychiky – vývoj jednotlivých psychických procesů, vnímání, učení, myšlení aj.

Duševní vývoj – proces vzniku, postupných změn, rozvoje psych. procesů a vlastností a jejich integrace do celé osobnosti

 

Obecné zákonitosti vývoje

a) vývoj jako řada zákonitých změn nastávajících v určitém pořadí

b) vývoj jedince jako evoluce (rozvoj a tvoření nových psychických i fyzických fcí, její zrychlování a zjemňování) a involuce (úpadek, slábnutí, degenerace fcí). Časově se překrývají – jedny fce slábnou v době, kdy se jiné rozvíjejí. Involuce převládne nad evolucí po 30. roce.

c) diferenciace, rozrůzňování (citový, myšlenkový život) a integrace (souhra, celistvost a harmonie citů, motivů, pohybů) je ve vývoji stále větší

d) učení jako mechanismus vývoje na základě zkušeností

 

Determinace duševního vývoje – bio-eko-psycho-sociálně spirituální determinace:

a) biologická – vývoj mozku-CNS, hormonální systém, dědičné (při početí) a vrozené (při narození) vlivy, konstituce, instinkty

b) psychická – vliv vlastností osobnosti v průběhu vývoje stoupá (sebeovládání) – vyvíjí se zkušenostmi a učením

c) sociální – vliv společenského prostředí – rodina, škola. Socializace jako proces přípravy na plnění sociálních úloh a rolí – rodič, pracovník, občan

 

Základní cíle VP

1) popis vývojových změn

2) z těchto vývojů odvodíme obecné zákonitosti, které se týkají vývoje základních

3) vytvoření co nejucelenější jednotlivé teorie dovolující z co nejméně faktů odvození teorie (psychoterapie – práce s vývojovými změnami; pomáhá dostat se z emočních struktur raného vývoje do starších struktur)

 

Metody používané ve VP

1) Podélný (longitudinární) přístup

- sledujeme po určitou dobu stále stejné jedince, zachycujeme některé změny psych. fcí během tohoto časového úseku

- údaje co získáme jsou přesné, tak jak skutečně probíhají (př. sledování prvních deseti let života dítěte)

 

2) Příčný přístup (cross section)

- zkoumání vývojových změn - nepřímo

- vývojový vztah u různých dětí, v různém věku k určitému datu…(váhu dětí v 10 letech)

- výzkum změn některých schopností (první výzkum někdy v 30. letech)

 

3) Semilongitudinární přítup

- kombinuje oba předešlé způsoby

- sestaveny věkově odlišné skupiny, pomocí statistických metod složíme vývojovou křivku

 

4) Retrospektivní (anamentický)

- skupina podle současných vývoj. znaků (teď co probíhá z minulosti)

- zloději / „normální“ – co se v minulosti stalo

 

5) Prospektivní (katamnestický)

- odstraňuje nedostatky retrospektivního – jde dopředu; zkoumá to, co bude

 

Podle toho jakou použijeme metodu, můžeme ovlivňovat výsledky.

 

Periodizace duševního vývoje

Senzitivní období – v tomto období je jedinec velmi vnímavý na určité podmínky a vlivy a když nenastanou, nemůže se vývoj odehrát tak, jak má

Vývojové krize – rozpor sil biologických, psychických a sociálních v určitém období vývoje. Nelze zůstat takovým jako dosud, ale cesta kupředu ještě není plně otevřená – musí nastat přerod, skok k nové kvalitě. To je spojeno s pocitem úzkosti z nejistoty a očekávání ohrožení kontinuity dosavadního života.

 

2) Pediodizace psychického vývoje podle Freuda

 

Freud

Důraz na vývoj pudového života sexuální a destruktivní pudy, přesun erotogenních zón (poskytují dítěti libost při uspokojování sexuálního pudu) v průběhu vývoj. Sexuální pud – libido; proměny v průběhu života jsou pro osobnostní vývoj dítěte nejpodstatnější (při socializaci je energie libida v souladu se společností)

 

Pět stádií:

- základní přesun erotog. zón těla ze kterých dítě získává max. libost při ukojování sex. pudu

1) Orální (0-1) – zdrojem libosti ústa (při kojení, strkání věcí do pusy)

a) orální závislosti (dítě získává libost ze sání; kousání hraček

b) orálně agresivní (růst zubů – kousání; dítě by mělo být u matky)

 

2) Anální (2-3) – kontrola vyměšování, vývoj svěračů, zadržování a vypuzování, experimenty s ANO a NE, učí se rozhodnout, zda bude autonomní nebo poslechne

 

3) Falické (4-6) – genitální krajina, vyspívání ; zájmy dítěte mezi rozdíly děvče/chlapec (důležité období, v dospělosti může být psychická porucha – oidipovský / elektřin komplex)

 

4) Latence (6-11) – počátek dospívání; dítě se nezabývá sexualitou, ale tím, jak působí na vrstevníky

- soustředění na intelektuální poznání

 

5) Genitální (11-15) – do konce dospívání - zase zájem o sex, vztahy mimo rodinu

 

Freud předpokládá, že to co nezpracujeme během našich prvních pěti roků nás poznamená natrvalo (dá se najít odpověď v dětstí).

 

3) Pediodizace p. vývoje podle Eriksona

 

E. Erikson

„Osm věků člověka“, v každém stupni si jedinec musí splnit určitý úkol a vyřešit psychosociální konflikt, aby mohl vývoj úspěšně pokračovat, jinak je vývoj ohrožen. 1-5 se kryjí s Freudem. Dodnes nejlepší rozdělení. Etapy a jejich typické konflikty:

 

1) Důvěra, naděje X nejistota (0-1) – Dítě si má osvojit základní důvěru „v mateřském“ náručí – bazální důvěra (i v pozdějším životě jsme na někoho odkázání); také vztah k autoritě

- zde vznikají psychózy – celoživotní ohrožení nejvážnějšími poruchami (deprese, paranoidita) – může být ohrožen psychický i tělesný vývoj

 

2) Autonomie X stud (1-2,5-3) – batolecí věk (čl. začíná vnímat své já – ne: Kateřinka půjde do školky)

Úkol: vybudovat svou autonomii – něco chtít, něco nechtít

- zkoušení negativismu (učí se, co to znamená)

- učí se ovládat vlastní tělo a psych. procesy, učí se prosazovat svou vůli (důležitý střet s autoritou, setkání s řádem…)

- při nezvládnutí autonomie (pocitu hanby…) špatné sociální regulace

- chodí, umí odejít, máma tam bude, i když ji nevidím ( když je narušena důvěra, dítě se bojí odejít)

- není autentická vůle, neumí pracovat s volní složkou osobnosti (všestranné kontroly, neustálé mytí rukou kvůli bacilům)

 

3) Iniciativa X vina (4-6) – k autonomii se přidává plánování a podnikání, vývoj morálky a svědomí

- předškolní věk; dítě se učí být iniciativní, nebát se svého vlastního prostoru a společného – kde se něco děje (i svědomí, schopnost cítit vinu…)

- může se vypěstovat příliš citlivé, kruté svědomí – čl. má strach udělat něco (vznik neuróz)

 

4) Aktivita X méněcennost (7-11) – mladší školní věk (od 1 do 5 třídy); stádium snaživé píle

- potřeba osvojit svět práce, celoživotního uplatnění

- zdroj adaptability, jak se naučí přizpůsobit k tomu, co má udělat, k lidem

- nový cit – pocit méněcennosti – dítě reaguje na nějaký nezdar

- do určité hranice může být motivační (trvalý = outsider v životě)

- SPU, syndrom hyperaktivity, bez citového zázemí domova – školní fóbie

 

5) Hledání identity x nejistota (11-20) – stádium sociální, později osobní identity

- na začátku puberty je potřeba ztotožnit se se skupinou přátel – vymezení soc. identity

- nebezpečí –vypadne od vrstevníků, vrátí se k závislosti na rodiny (čl. nemusí být nutně členem nějaké skupiny, hledá „sám“)

- osobní identita – zdravý pohled na sebe, širší společenství a prostředí v němž žiji – vyšší úroveň myšlení – transcendentální, abstraktní… (témata: jaký jsem, kdo jsem, co se svým životem…)

- budování dospělého sebepojetí (od 14 do 20 let) – přechod mívá krizové prvky (dětství – dospělost)

- neprojití si přechodem – napodobení vzorů dospělých – slabé krizové prvky – přechozená puberta se může v pozdějších letech vrátit (puberta v rámci jiných vztahů) – potřeba vybudovat si identitu

 

Sekundární akcelerace – zrychlení momentu mezi tělesnou a sociální zralostí

Agravovaná adolescentní krize - ztráta dětské a nevytvoření si dospělé identity – zostřené vnitřní postoje

- rozervané postoje, bezradnost, bouřlivý negativismus bez pozitivního programu (vyhrocení normálních adolescentních problémů)

- rodiče – musí pochopit vývojový posun, i oni musí akceptovat přesun od dětské závislosti k rovnocenější pozici

- základní konflikt – vztahovou setrvačností a rychlou změnou

 

Adolescentní moratorium – přílišné požadavky dospělosti, nechtění akceptovat – jdu do oblasti, která mě baví, přestanou doléhat vývojové úkoly (zastavení vývoje před branami dospělosti)

 

6) Intimita x izolace (15-25) – „zahodíme“ co jsme si v předchozím stádiu vybudovali - dovolíme někomu, aby nám narušil identitu (společné spoluvytváření něčeho)

- když ji dobře nevytvoříme, pořád si kopeme kolem sebe

 

7) Generativita x stagnace (30-60) – potřeba pečovat o někoho,plození a vedení další generace, rozvoj tvořivosti jako takové u bezdětných x pocit stagnace a ochuzení

 

8) Osobní integrita x strach ze smrti (nad 60) – stáří, když vše dobře udělám v předchozích stádií, teď přijmu svůj život, moudrost plynoucí z předchozího života x pocit, že je pozdě začít jiný život, můžu hodnotit + strach ze smrti

 

 

4) Pediodizace p. vývoje podle Piageta

 

Jean Piaget

Kognitivní teorie. Důraz na vývoj myšlení, inteligence. Pět stádií:

1) Senzomotorická inteligence (0-2) – do začátku vývoje řeči

- inf. zprostředkuje činnost dítěte a styk s okolím, přímé vnímání, motorické akty

- vrozený reflex, procvičená odpověď – začlenění do kontextu povinností

- 4-8 měsíc předvídání následků svých činností – kruhová reakce (udělá pohyb, promyslí, udělá znovu, protože ví reakci)

- 8 měsíců – začíná rozlišovat mezi prostředkem a cílem – něčím něčeho dosáhnout

- trvalost předmětů – když zmizí hračka pod plenkou, zase tam bude, když odhrnu

- důležité pro pojem prostoru a příčinnosti – je i když to nevidím

 

2) Symbolické a předpojmové myšlení (2-4) – řešení pomocí vnitřních mentálních kombinací a náhlého vhledu do situace (haf je pejsek, vidí pejska – představí si haf), vnitřní představy věcí, slova jako předpojmy – nejisté zobecňování podle nepodstatných rysů

 

3) Názorné myšlení (4-7) – pojmy jako zobecnění podstatných rysů, myšlení vázáno na názor, myšlení egocentrické (vztažení k sobě), magické (fakta mění dle přání; pohádky) a antropomorfické (polidšťující)

 

4) Konkrétní operace (7-11) – nástup školy; logické operace, ale týkají se konkrétních věcí, ne symbolů

- realistické myšlení, závislé na svých přáních, představách

- umí rozlišovat části obrazce i jako celek; umí usuzovat, ale musí mít představu podoby (vlk je šelma, všechny šelmy žerou maso, vlk žere maso)

 

5) Formální operace (nad 11) – po základní škole; abstraktní myšlení a logické zákony o symbolech konkrétních věcí

- práce s pojmy, od konkrétní opory k abstraktnější (řešení vymezených problémů)

- vytváření domněnek – nemusí být opřeny o skutečnost

- filozofické myšlení, myšlení druhého řádu (15-16 let)

 

 

5) Charakteristika prenatálního, novorozeneckého, kojeneckého, batolecího, předškolního, školního (problémy školní zralosti), dospívání (aspekty sekulární akcelerace, adolescentní moratorium), střední dospělosti, pozdní dospělosti a stáří

 

Prenatální období

Početí, dělení buňky-vajíčka cestou do dělohy,po 6 děleních 64 buněk, jedna bude embryo, ostatní základ placenty. Plod se diferencuje na orgány – do 3 měsíců nejnáchylnější na škodlivé vlivy. Výživa a odpad krví matky – placentou a pupeční šňůrou.

Vnímání – plod naslouchá, reaguje na hudbu, světlo, hlas matky, jeho citové zabarvení

Brzy aktivní a schopný nejjednodušších forem učení – podmíněné reflexy – reakce na podněty )dotyk, změna polohy), chová se selektivně (hledá optimální polohu, přinutí matku ke změně polohy). Vzájemná komunikace plodu a matky.

 

Porod

Z iniciativy dítěte, aktivně spolupracuje. Porod jako zátěž pro oba, porodní trauma, vliv způsobu vedení porodu a po něm

 

Novorozenecké období (do 1 měsíce)

Spí kolem 20 hodin, střídá stavy bdělosti, důležitější kožní kontakt a sluch než zrak. Objev vztahu mezi svým chováním a chováním okolí, je schopný učit se (příjemné,nepříjemné). Proto sociální chování v reakci na lidský hlas. Empatie do potřeb dítěte – synchronní a asynchronní aktivity (přiměřená reakce matky na potřeby dítěte)

 

Kojenecké období (1 rok)

Nejrychlejší vývoj („nejdelší rok v životě člověka“).

Motorika – velkou roli zrak, orientace v okolí. První rok – první slovo, první krok. Vliv dentice, růstu zubů (1 zub řezák). 6-9 měsíc, provázeno teplotami, bolestmi a pláčem. Ovládnutí svalů (hlava, sedání, chůze), ruky (úchop, pouštění, klíšťkový úchop).

Myšlení - předstupeň inteligence – zdokonalení nepodmíněných reflexů. Podmíněné reflexy už rozvinuty. Od půl roku záměrné jednání, předvídání změn a jejich způsobování (kruhová reakce – něco bezděčně udělá, líbí se mu to, zopakuje to). Okolo 1 roku vnímá, že věci existují trvale.

 

Socializace – v měsíci bezděčný neadresný úsměv, projev pohody.

Do 2 měsíců přijímá podněty, ale nediferencuje je, matku nevnímá jako objekt, jen kontakt s ní přes uspokojování potřeb, komplex nejasných pocitů,nepreferuje osoby, soustředění na pocity z vlastního těla.

V době 2-3 měsíců adresný úsměv a komunikace, symbiotická fáze. Pocity splynutí s matkou, základ pocitu jistoty.

Doba 6-9 měsíců – diferencuje známé a neznámé lidi, matka je objekt, jistota, neměli by se lidi moc střídat v péči pro stabilitu objektu.

7. měsíc – matka zaujímá jedinečné místo.

8. měsíc – pocit strachu z cizích, rozvoj komunikace při snaze o kontakt s matkou, uvědomění si matky a sebe, své identity.

9. měsícseparační úzkost z odloučení od matky, trvá max. pár měsíců, odmítání náhradníků. Citové pouze s matkou je základem budoucích vztahů. Bazální důvěra se tvoří a upevňuje, když po únosném zklamání (odloučení) následuje obnovení pohody (laskavá přítomnost). Osobnost pak buď důvěřivá, nezištná, sebejistá, stabilní X bojácná, úzkostná, úzkostně pečlivá.

 

Oddělení od matky – „psychologické narození se“ – neurčité MY se mění v JÁ (odlišení těl, činností). Separační hry od 6 měsíců – zkoumá matčino tělo, zkouší vzdalovat a přibližovat se.

 

Řeč se vyvíjí přes broukání, experimentování s hlasivkami, v půl roce slabiky, ale od začátku jde o komunikaci, dialog s protějškem. Slova používá jen jako signály upozornění na sebe aj., významu nerozumí.

 

Batolecí období 1-3 roky

 

Ve 3 letech možný vstup do MŠ. Rozvoj osobnosti, osamostatňování a expanze do prostředí – období vzdoru. Dva mezníky: separace od matky a sebeprosazení.

Motorika – chůze ve 2 roce, před 3 rokem běhání, stání na 1 noze, do schodů, kopání do míče. Schopnost autoregulace vyměšování. V 2 roce tužkou tluče, ve 2. napodobuje čáry. Do 3 let sami jíst,oblékat se s pomocí.

Řeč od 1 a půl roku chápe, že každá věc má jméno, ve 2 letech už skloňuje, tvoří krátké věty a učí se říkanky. Do 3 let i souvětí. Ve 2 a půl použití JÁ (místo „Pepíček papá“ už „Já papám“)-

 

Hra - explorace prostředí, smyslové zábavy (vyluzování zvuků, voda a písek), pohybové, napodobivé, symbolické hry. Účel hry: zábava, příprava na práci, rozvoj schopností, vyrovnání se s těžkostmi a splnění přání, rozvoj fantazie.

 

Myšlení – kojenec myslí jen o tom, co vidí, batole už myslí v představách (představa řešení a pak je zkusí), vhled do situace. Symbolické předpojmové myšlení:

1) Objev symbolu jako zástupu za věc samu – rozvoj fantazie (kámen – koláč)

2) Objev pojmu jako názvu nejen jedné, ale všech stejných věcí

 

Socializace – učí se vyjadřovat co chce a své pocity obohacuje city. Radost z přítomnost druhých dětí, soucit, předvádivost. Závislost na matce hl. téma 2. roku, pak separační hry – střídání vzdálení a přiblížení. Prudké reakce na vzdálení matky (3 fáze):

1) protest

2) zoufalství

3) odpoutání, upnutí se na náhradní osobu.

Nácvik vyměšování na hrníčku: hra na vypuzování x zadržování.

 

Rozvoj osobnosti - projevy nového vědomí sebe: sebechvála, citlivost k selhání, radost z úspěchu, touha samo dělat úkony, pozná se v zrcadle, užívá „já“, nechá svou osobu ve hře zastoupit hračkou, vzdor. Důležitá rovnováha mezi samostatností a potřebu stability. Zahanbení ze své neschopnosti a nedokonalosti nebo svévole, sebeprosazení – řešením je přijetí řádu, který také chrání.

Negativismus mezi 2-3 rokem – období vzdoru, průběh závisí na temperamentu, způsobu výchovy, může doznívat celý předškolní věk, jindy jen 2 měsíce. Jde o první projev nezralé vlastní vůle,pomáhá vymezit pozici dítěte ve světě, potvrzení si svých hranic, možností a povolení, potřeby řádu. Pozdější dospělá schopnost asertivity x potlačení svých potřeb má základ v tomto věku v jednání rodičů.

 

Předškolní období 3-6 let

 

Motorika – změna tělesných proporcí

Myšlení – 3 znaky dětského myšlení:

a) egocentrické – věci jsou takové, jak JÁ je vidím, není objektivní zhodnocení, nechápe, že ostatní mají jiné hledisko

b) magické – fantazijní modifikování skutečnosti,a by byla srozumitelná a přijatelná, nepravá lež, snaha po vysvětlení světa, neodlišení přání a činu

c) antropomorfické – oživování věcí, není hranice mezi hrou a realitou

Smrti se bojí, záhada – bezmoc, samota. Nechápe ji jako definitivní konec, proto netruchlí.

 

Mravní vývoj – svědomí i bez nutnosti autority, ale neřídí se jím vždy a netrápí se tolik výčitkami – hlavní motivy pro dodržování mravních norem jsou strach z trestu a naděje na odměnu.

 

Hra – hlavní období hry (kojenec a batole spíše experimentují, školák pracuje). Rozšíření repertoáru (pohyb, písek, obrázkové knížky, imaginární společník, námětové hry na něco – rekvizity realistické – obchod, hračky – panenky, zbraně, stavebnice). Symbolické vyrovnání se s realitou – se strachy, zmatky, smutky a konflikty ve hře. Hlavní potřeba aktivity a sebepotvrzení, rozvoj fantazie, imaginace.

Výtvarný projev – vývojové fáze: čmárá a pak to pojmenuje, pak „hlavonožec“.

Pohádka – časová a místní neurčitost, postavy jako typy (král, kouzelník), černobílé, tím přehledné a dítěti srozumitelné. Motivy všelidské – úkol, dobrota srdce, odplata zla.

 

Socializace – pokračuje emancipace, vliv širší rodiny

Vrstevnické vztahy mají velkou roli nyní, hraje si rádo s druhými, krátká přátelství, podle výrazu pozná pocity druhého. Střídání rolí doma a mezi dětmi (vedoucí, soupeř, spolupracovník).

 

Jiné vnímání matky (ochrana, přijetí, soucit, něha) a otce (autorita, tresty, schvalování). Citová pohoda mezi rodiči je velmi důležitá pro identifikaci s rodiči a se sexuální rolí – vývojový úkol.

 

Svědomí se vyvíjí, premorální úroveň, vliv na budoucí morálku (při porušení: už kojenec strach z trestu, batole stud a zahanbení, předškolák pocit viny). Z vnější regulace se stává vnitřní (svědomí).

Identifikace se sexuální rolí, pohlavím – ve 3. roce ještě myslí, že lze změnit pohlaví oblékáním, ve 4. roce pohlavní identita jako trvalý znak nezávislý na přání. Mužská role (nezávislost, sebevědomí, soutěživost, síla, dominance, aktivita, asertivita) a ženská role (závislost, empatie, péče, soucit, citlivost, laskavost, jemnost, bezmocnost, spíše demonstrovaná).

 

Mladší školní věk 6-12 let

 

Období klidné, šťastné. Mezníkem nástup do školy – nároky na kázeň, adaptaci na kolektiv, odložení uspokojení potřeb, hodnocení. 1. a 2. třída – adaptace dítěte a rodiny na školu. 3. – 5. třída – konsolidované období, internalizace role žáka.

Motorika – obratnější a silnější (sporty), rozvoj vizuomotorické koordinace, vnímání

 

Myšlení – školní zralost určuje úspěch ve škole a sebehodnocení. Přechod z fantazijního myšlení na logické a realistické. Zásadní změny v myšlení – respektování zákonů logiky a vázanost na realitu, potřebuje ještě názornost, myšlení operuje s reálnými objekty nebo jejich znaky, preference takového získávání informací, kdy se mohou přesvědčit o skutečnosti. Vývoj základních schopností a dovedností – psaní, čtení, kreslení, hrubá a jemná motorika, koordinace pohybů, vnímání prostoru a času, pokrok ve smyslovém vnímání (konečnost, smrt až kolem 10 roku). Rozvoj řeči, paměti, plánovité učení – „střízlivý realismus“.

 

Mravní vývoj – strach z trestu a naděje na odměnu od autority. Kolem 7.-8. roku změna: autonomní morálka, správnost nezáleží na jedné osobě, ale mravní zákon existuje obecně a pro všechny stejně.

 

Volný čas

a) hra – věrné napodobení skutečnosti – stavebnice, panenka, stolní hry, skupinové hry „na něco“ (četníky a zloděje) podle pravidel. Čtení, encyklopedie. Dětské „tajné“ skupinky – cvik vzájemnosti.

b) sport – míč, fotbal a hokej (vybití agrese – ritualizovaný boj) jako model soupeření i spolupráce. Závodní sport předčasný – bere hru, příliš je řeholí pro dítě.

c) práce – vztah k práci má složky – záliba, očekávání odměny, užitečnost, vzdálený cíl, být dobrý, soutěž, spolupráce, povinnost. Vliv úspěchu na sebevědomí – je-li outsiderem, hledá společnost, kde bude přijat (asociální party).

 

Vliv školy – dvě role musí dítě zvládnout: školák X spolužák. Oblasti:

a) školní práce – dělá povinnosti jejichž smysl je vzdálený (vzdělání) a motiv neúčinný. Poprvé hodnocený – píle a snaživost x pocit méněcennosti podle výkonu a zařazení mezi vrstevníky. Nutnost ocenit nejen výkon, ale i snahu. Sebedůvěra souvisí s úspěšností.

b) učitel – velký vliv učitele, první učitel vždy milován, přesun pocit bezpečí a jistot z domova na něho. Měl by být příkladem morálně i v nadšení pro vzdělání a dovednosti.

c) kolektiv – nejdřív v 1. třídě stádo jdoucí za vůdcem, učitelka dominuje, kamarádí se, kdo sedí vedle nebo chodí ze školy spolu. Ve 3. třídě už kamarádská solidarita a ústup autority učitele proti autoritě vedoucích žáků. Soutěživost a solidarita by měly být vyváženy. Přátelství podle podobnosti povah až po 10. roce. Sila a obratnost – vliv na zařazení dítěte do skupiny – není soucit ani gentlemanství, vzhlížení k autoritě.

Izosexuální skupinky – chlapecké (pohybové a soutěživé hry) a dívčí (panenky) – pro uvědomění si své role a identifikaci s ní. Význam vrstevníků i pro pocit jistoty, učí se naslouchat, chápat, dialog.

 

Funkce rodiny – je součástí identity školáka, model chování, zdroj jistot, ve školním věku se odpoutává od rodiny, ale stále je pro něho důležitým zázemím.

a) vliv matky – citový rozvoj, vývoj empatie, otevřené komunikace – vyjadřování i ovládání citů

b) vliv otce – jako matka + zdroj informací a zkušeností, autorita, model mužské role, umožňuje odpoutání od matky, alternativa bezpečného vztahu. Oceňuje a trestá věcněji než matka. Hodnota otce závislí na tom, jak ho vnímá matka a naopak.

c) vliv sourozenců – zdroj sociálního učení. Přirozená koalice, ale i žárlivost.

 

Pubescence 12-15 let

 

Nejdramatičtější komplexní proměny z dětství do dospělosti v tomto období – nazírání na svět, vztahy, volba povolání. Mezníky: v 11 často první zamilování, v 15. letech dozrávají pohlavní orgány a dítě dostává občanku. Individuální rozdíly už větší – ve vzdělávání, zájmech, vztazích.

 

Pohlavní dospívání – nerovnováha mezi změnami v různých oblastech (somatická, sociální, emoční, kognitivní). Menstruace asi ve 12, poluce ve 13 letech průběrně.

Vzhled důležitý pro psychiku a identitu, pozornost k oblečení, atraktivita jako hodnota. Přijmout sám sebe – úkol dospívání, závisí na sebevědomí z předchozích období.

Citová labilita – převládá rozmrzelost, neklid, nesoustředěnost, podrážděnost, unavitelnost, deprese, nepředvídatelnost, nejistota, sentimentalita, neovládání se.

Sekulární akcelerace – urychlení fyziologického zrání (výška, váha), hormonálních změn i rozumových schopností v posledních 100 letech. Současně se prodlužuje doba „nehotovosti“, nutná pro osvojení všech dovedností – „dětství pryč, dospělost daleko“

 

Myšlení již dospělé – formální operace nezávislé na obsahu, myšlení o neskutečném (co by, kdyby…), myšlení o myšlení. Srovnávání reality s ideály – přísné posuzování dospělých. Úvahy o smyslu věcí, života, bohu. Nové hlubší zájmy, schopnosti, abstraktní myšlení, vidí alternativy řešení, mravní radikalismus jako obrana proti nejistotě, soucit.

 

Mravní vývoj podle toho, jak chápe dobro a zlo, mravní pochopení – nestačí jen, že to autorita chce a že existuje mravní zákon, ale přihlíží navíc k motivům a okolnostem činu. Chápe, že jedinci se mohou lišit v názoru, co je dobré a ne.

 

Volný čas – čtení (dobrodružné, SF, romány), zpočátku ještě hry s panenkami (ale už spíše na ni šijí), bojové hry, technické stavebnice (modely), stolní hry, karty. Sport – už i trénink. Romantika, táboráky, tajemství. Umění – víc hudba, než výtvarné.

 

Socializace – uvolnění ze závislosti na rodičích,významné a diferencovanější vztahy k vrstevníkům obou pohlaví, mezník ukončení docházky ZŠ, nové kompetence.

Důležitost vrstevníků – hledá názory jiné než rodičovské, odpoutání od hodnotového systému rodiny, důraz na normy vrstevnických skupin. Nejsou-li si jisti rodičovskou láskou, nejsou schopni tolik přijímat od vrstevníků nebo naopak jim mohou příliš podléhat. Význam role ve skupině vrstevníků. Komunikace s opačným pohlavím i kamarádství na celý život jako příprava důvěrného vztahu a blízkosti pro budoucí manželství. První platonická láska.

 Období druhého vzdoru, negativismu. Útok na autority (rodiče, učitele) – důležitá pro vymanění z dětské závislosti. Alergie na trest, je pro něj ponížením. Časté konflikty ve vztazích, diskuse o rozhodnutích, zranitelnost, nedávají najevo city, emoční labilita, přecitlivělost, ztráta jistot, impulsivita v jednání, nestálost, náladovost, nepředvídatelnost reakcí a postojů, nesoustředění se.

Volba povolání

 

Adolescence 15-20 let

 

V této době je člověk nejkrásnější a duševně nejsvěžejší. Život mezi dětství a dospělostí. Úkoly: zjistit jaký vlastně jsem , dokončit přípravu k povolání, prožít první vztah. Přebírání zodpovědnosti za svůj život.

Přijetí svého vzhledu jako krok ke zralosti (malá postava chlapců a velká dívek, nevzhlednost, tloušťka).

 

Myšlení – rychleji, spolehlivěji a zkušeněji než pubescent, ale kvalitativně už není změna

Mravní vývoj – mravní absolutismus – chápe sebeoběť v zájmy všelidského ideálu, trápí se budou lidí na druhém konci světa, sám sebe odsuzuje za běžné jednání a podle těchto přísných norem soudí celou společnost, hlavně rodiče, učitele.

 

Volný čas – četba – i poezie, hlavně dnes ale televize, video, film, diskotéky – pasivita. Taneční stále ještě společenským mezníkem – 16. rok nejvhodnější pro nácvik tance. Sport jako ventil, trénink. Kytara, divadlo, psaní víc upřímné než dobré, deník (výtvarné umění vyžaduje ještě delšího zrání a cviku), cestování, jazyky a jiné sebevzdělání v rámci koníčku.

 

Socializace – potřeba samoty i dlouhých hovorů s vrstevníky (tříbí se názory, umění konverzovat).

Psychosociální moratorium – období zastavení zrání, odmítání dospělosti, kult nezralosti, potřeba odkladu toho, nač se necítí zralý (zodpovědnost, povinnost).

 

Odmítání stylu rodičovské generace – vlastní kultura, experimentování s vírou, vztahy, volnost. Ne už vzpoura a protest, spíš ignorování a kritika rodičů. Citové uvolnění z rodiny důležité pro separaci – proto i dočasné pocity nenávisti, které umožní vymanit se ze závislosti. Kolem 20. roku obnovení pozitivního vztahu k rodičům.

 

Hledání identity – znát sebe – své plány, postoje, motivy, rozumět svým citům,znát své možnosti i meze, cítit za své činy zodpovědnost, mít realistické sebevědomí, sexuální identitu, mít dlouhodobé perspektivy v životě, vědět o své jedinečnosti, mít pocit kontroly svého života. Proto je adolescent introvertně zaměřen v hledání svého JÁ (deníky).

 

Láska a sex důležité téma, lehký i vážnější petting (sexuální mazlení), sex. styk v 16 spíše náhodný než pravidelný, kolem 18 let už běžnější. Polygamní stádium – časté střídání partnerů jako experimentování, sbírání zkušeností s city, hra s city – učení se cítit (důležitější cit než objekt).

 

Mladší dospělost 20-30 let

 

Velká rozmanitost osudů lidí v obdobích mladší a střední dospělosti – těžké zobecnit. Biologický vývoj již pomalý.

 

Znaky dospělosti

- produktivní práce, díky níž je člověk soběstačný, nebo studium

- schopnost spolupráce bez konfliktů, umět vést i být veden

- samostatně hospodařit v domácnosti (nebo svém prostoru) a se svými osobními věcmi

- jednat vyspěle s nadřízenými, bez submisivity či vzdoru

- mít realistické plány pro budoucnost

- umět být sám i mít blízké přátele, s rodiči minimálně času, ale vyrovnaný vztah k nim

- s opačným pohlavím se stýkat bez plachosti, poskytovat i přijímat lásku a něhu, jasná tendence k dlouhodobému vztahu citově silnějšímu než k rodičům

- rozšiřovat svou orientaci v prostředí

- aktivně pečovat o dobro rodiny, přátel i širšího společenství

 

Tělesný vývoj – největší síla, energie, zdraví (začíná involuce smyslů)

Duševní vývoj – základní psychické funkce rozvinuty, stabilizace a integrace temperamentových a charakterových vlastností, vitalita, impulsivita, sebeprosazování, hledání svého zaměření. Klidnější než předešlá rozháranost. Pragmatická střízlivost, rozhodnost, víra v sebe, realističnost, extravertovanost spíše, smysl pro odstíny, neposuzuje svět černobíle jako adolescent. Samostatnost (kolem 30. roku) – třetí období sebevědomí, ale už bez vzdoru jako projevu podvědomé slabosti.

 

Pracovní a společenské uplatnění – sbírá zkušenosti, dobré aspoň 2x změnit místo, důležitá niterná sebejistota, nezávislost na okolí. Tvořivost na vrcholu (umělci, vědci). Ženy uspokojují mateřský instinkt, konflikt ženské role x kariéra. Muž volí práci pro zajištění rodiny a ze zájmu.

 

Sociální vztahy – vytvoření intimity jako vývojového úkolu (a nejen v milostném vztahu):

- tělesná a duševní něha bez ostychu ze závislosti, zesměšnění, bez racionality a konvencí

- sebeotevření, vzájemné poznání, ale i určitá zachovaná míra tajemství

- důvěra bez výhrad

- vzájemná úcta a respekt k životní cestě a svobodě druhého

- pravdivé poznání druhého i s chybami a přednostmi

- vědomí se skutečných pocitů k druhému v daném okamžiku (i negativních)

- společné plány, sdílení budoucnosti

- hravost, tvořivost a humor

- obdiv k druhému, vždy je člověk v něčem překvapující, obdivuhodný

 

Opakem intimity je izolace, samota v manželství i mimo ně. Pseudointimita – zdánlivá blízkost, hájení iluze blízkosti (když už každý směřuje jinam).

 

Manželství – staletími prověřená instituce, proto tlak okolí, ale pro určitou menšinu lidí se manželství nehodí. Naopak předčasný spěch do manželství má kořeny v rychlé cestě jak se oddělit od matky, muž zase ze strachu ze samostatnosti a zodpovědnosti – přenos opory z rodičů na partnera, citové bezpečí, ale vývoj k další samostatnosti pak vede k rozvodu. „Manželství znamená práci“ – přežít každodennost a bohatit si ji, kompromisy, respektovat odlišnost obou pohlaví, komunikovat.

Volba partnera – důležité vlastnosti jako dobrosrdečnost, tolerantnost, obětavost, odolnost proti zátěži, empatie, upřímnost, radostnost – více než vzhled, majetek a schopnosti.

 

Generativita – ne z povinnosti, ale spontánně a radostně plodit a starat se o zplozené: vychovat tělesně a duševně zdravé děti, předat jim, co jsme převzali a pomoci jim začlenit se do společnosti. Senzitivní období pro rozvoj rodičovských schopností a citů. Muži často do 30, někdy od 40 nejsou ještě schopni oddanosti ženě a rodině – příliš touží vyniknout, dokázat sobě i druhým své kvality (jako adolescent), vztah mívají až ke svým adolescentním dětem.

 

Rozvod – nejvíce v těchto letech, mezi 2-4 rokem manželství. Prevence:

- volba partnera a přijetí ho i s chybami (mýtus „byl to omyl“ nebo „předělám ho“)

- opora v širším společenství – rodina, přátelé, jiné rodiny

- počítat od začátku s realitou – všedností, stereotypy, problémy – a umět je obohatit a řešit

- část času trávit odděleně (x „ponorková nemoc)

 

 

Střední dospělost 30-40 let

 

Tělesný vývoj – úpadek svalové síly a rychlosti pohybů od 25 let, do 40 zdraví a výkonnost, od 30 už převažuje involuce nad evolucí, po 40 výraznější úbytek sila výkonnosti, víc důraz na životosprávu (polovina nemocí kvůli vadné životosprávě) a zdraví. Chování typu A (útoční, ctižádostiví, soutěživí, netrpěliví, uspěchaní, nesnesou ponížení, neumí relaxovat – maskují tím nejistotu, úzkost, depresi) – 2x vyšší riziko infarktu.

 

Duševní vývoj – stabilizace psychicky pokračuje, pevnější charakter, zásadovější, spolehlivější, lehký deficit intelektu a smyslů, není ještě pociťován, stabilita IQ testů 30-35 let, pak pokles, ve 40 zřetelný už. Paměť se zlepšuje co do rozsahu a strukturalizace, horší se bezprostřední zapamatování, pozitivní vliv aktivity na kognici.

 

Pracovní a společenské uplatnění – ustálení profesního zaměření. Pracovní uplatnění, vývoj pracovních funkcí ve 2 fázích: nespecializovaný rozvoj dílčích funkcí, pak specializace. Po 40 někdy nejproduktivnější období (lékař, učitel, řízení), jinde útlum výkonu.

Sociální vztahy – hlavní téma rodinný život – především pro ženy. Pevnější manželství nebo naopak rozvod a druhá manželství. Vychovávají se mladší školní děti nebo pubescenti a adolescenti – nejdůležitější je společně strávený čas.

 

Krize středního věku – mezi 35 a 40 – bilancování své životní cesty, ještě je čas něco změnit, ale mnohé už bylo určeno. To je nutné přijmout bez zoufalství a beznaděje. Rutina ohrožuje manželství, vztahy. Nová identita se opět tvoří – odložení starých bezpečných stereotypů a hledání svého pravého JÁ, obrat do nitra – přemýšlet o skutečných citech ke svým blízkým, smyslu své práce, motivech, kam mě to táhne, vnímat lidi a krásu, znovuobjevit staré zájmy a najít nové – vytvořit nový životní program. Kdo má zázemí v rodině nebo práci pro druhé, projde touto krizí lehce. U pomáhajících profesí někdy „burn-out“ syndrom – nechuť k lidem a pocit neúspěchu v práci.

 

Manželská krize – stereotyp sexuálního života v manželství. Prevencí je správná míra společně tráveného času, kvalitní náplň, otevřenost, řešení problémů a konfliktů, společní přátelé, sdílení.

Myšlenka na smrt – už se objevuje na horizontu – nutné naučit se čelit jí a smířit se s ní. Nejvíc strach ze smrti mezi 40 a 45 lety (dle lékařů).

 

 

 

Starší dospělost 45-60 let

 

Tělesný vývoj klesá výkonnost plic, srdce a dalších orgánů, úbytek svalové tkáně, ochabnutí držení těla. Zpomalení metabolismu. Pokračuje zhoršení smyslového vnímání. Vliv psychicky na tělesné problémy – málo radosti, ponižování, strach, zármutek,zmatenost. Nespavost je častá – špatné usínání, trhaný spánek, časné probuzení. U žen menopauza (vymizení menstruace průměrně v 51 letech, 2 roky předtím už nepravidelnosti, úbytek estrogenu). Potíže v klimaktériu (návaly horka, bolesti, dušení,pocení, závratě, nespavost, podrážděnost a deprese, pocit prázdnoty – strach ze ztráty sex. přitažlivost, méněcennost). Strach ze ztráty ženské identity někdy kompenzován společenskou aktivitou, kosmetikou, oblékáním, péči o děti a vnoučata. Pomáhá hormonální léčba a dobrý pocit ze splnění své mateřské role. Vlivy na stárnutí – životospráva, dědičnost, genetický program, aktivita.

 

Duševní vývoj – úpadek paměti, hlavně vybavení jmen a čísel, bezděčného zapamatování a vštípivost. Depresivní involuční krize ze ztrát spojených se stárnutím, nedostatek kyslíku v mozku vlivem sklerózy cév působící zapomnětlivost, podrážděnost, deprese – psychiatrická léčba.

 

Pracovní a společenské uplatnění po 50. roce vize důchodu (u žen dříve), obavy nebo těšení se. Dobré mít plány, představy o náplni času.

 

Sociální vztahy – vnoučata po 50 roce – potřeba otevřené budoucnosti. Ožívání vztahů k dětem, bez starostí každodenní péče, předávání tradice mravnosti. Láska více jednostranná – zralost je umět milovat i ty, kteří o nás už tolik nestojí (děti, vnoučata). Myšlenky na smrt nepopírat, stojí to moc sil a o to horší pak snášení nemocí, ale přijmout.

 

Stáří – nad 60 let

Gerontů (starých lidí) je dnes mnoho – více lidí se dožívá a malá porodnost – nutné počítat s touto silnou skupinou, která se chce uplatnit, má svůj způsob života.

 

Tělesný vývoj – závisí na stavu opotřebování – rozdíl fyziologického a chronologického věku. Změny způsobu života, involuce opět rychlejší, ireverzibilní změny biologických a psychických funkcí. Oslabení elementárních psychických procesů (vnímání, senzomotorická koordinace), smysly se horší. Nemocnost, více chorob najednou po 70.

 

Duševní vývoj – zpomalení duševní činnosti (klesá aktivita mozkových buněk, vyšší opatrnost). Hůř navazuje vztahy, hůř snášejí změny, pocit méněcennosti. Snížení zájmu o okolí až netečnost, dáno i únavou a malou odměnou za snahu. Někdy zjednodušování osobnosti, vyrovnávání se s problémy primitivnějším způsobem(popření, únik do nemoci). Důležitá duševní aktivita, smířlivé postoje. Univerzita 3. věku, cestování, kluby. Nevzdávat, ale přeprogramovat!

 

Pracovní a společenské uplatněnídůchod – těžce nesou hlavně muži, ženy zvyklé na zaměstnání i v domácnosti, které zůstává a rodinné vztahy. Důsledky důchodu: pokles životního standardu, neužitečnost. Náplň: koníčky z mládí – i sociální kontakty přes ně, zahrádka, rodinné vztahy.

 

Sociální vztahy – manželství někdy šťastná (sehraná dvojice, sdílení vzpomínek, současné společné zájmy) i nešťastná (obvinění partnera za zklamání, ponorková nemoc u uzavřených manželství). Hodně vzpomínání. Izosexuální skupiny ovdovělých žen jako podpora. Osamělí muž trpí věc než ženy.

 

Vztahy s dětmi a vnoučaty. Cílem udržovat odstup a pěstovat blízkost. Citově závislejší na dospělých dětech než oni na nich.

 

O smrti

Dnes tabu-téma, nepatří jako něco přirozeného do života, lidé uklízení do institucí – proto je z ní větší strach jako z neznáma. Vývoj chápání pojmu smrti od dětství:

a) kojenec – strach ze samoty, opuštěnosti a vnitřního chaosu, podobnost se smrtí

b) batole – strach z bolesti jako pojistka proti úrazům, bolest jako složka pojmu smrt

c) předškolák – (zná slovo z pohádek, úmrtí zvířátek,zabíjení hmyzu) strach, ale představa, že lze ožít

d) mladší školní – chápe smrt jako nevratnou událost, ale neumí si představit, že by umřel on nebo někdo blízký, kolem 8 roku myšlenky na smrt a strach

e) pubescent – dospělé chápání smrti

f) adolescent – chápe vážnost, kterou dává smrt životu, ale je pro něho citlivé téma vlastní smrt

g) mladá dospělost – strach ze smrti partnera a dítěte

h) střední dospělost- krize životního středu přináší první myšlenky na konec

i) pozdní dospělost – smrt vrstevníků i vlastní, smíření. Strach spíše z umírání v bolesti než ze smrti

 

Dítě a truchlení v rodině – umře-li někdo v rodině, není dobré to před dítětem tajit, ale naopak mu dopřát celý rituál truchlení, pohřeb, pohladit mrtvou tvář, zažít pláč a smutek dospělých, účast na tom. Když se to doví „zastudena“ v době, kdy už nikdo netruchlí, je pro ně obtížné samo sdát průchod citům.

Nevyléčitelná nemoc – fáze reakce: šok, popření, naděje, vztek a deprese, smlouvání, smíření a plány na zbývající čas.

Umírání – umožnit mluvit o tom, co trápí, čeho se bojí – ale i zdravotníci se toho bojí,spíš se utěšuje a bagatelizuje, odvádí pozornost.